MARA???

Creation

Music

Actions

LARPy*

Ponor

Rots

Forum

Actions


Tak tady popisuji naše (těžko definovat "naše", ale prostě né jenom moje) akce. Jelikož se mi nehcce pořád psát "tehdy a tehdy se stalo to a tamto", tak tu z většiny akcí bude jen pár "keců", nebo fotek. taky zde nebudu popisovat ouplně všechny akce, ale jen ty o kterých nebudu línej psát (to bych se upsal k smrti). Prostě to neberte jako klasickej blog.


/ Jak jsme se vydali do Světa (8.2.2004) / Koncert v Holubicích (28/29.2.2004)/ Neočekávaná akce (3/4.4.2004)/ Barbecue/ Jethro Tull/ Cyklotrip 04


  • Jak jsme se vydali do Světa (8.2.2004)

    Bylo nebylo, jednoho 8. února, snad roku 2004, sedělo pár přátel ve své oblíbené hospodě - Drakkaru (Viking club), a jak to tak bývá všude bylo plno princezen, rytířů, draků a cigánů. Těžko říci, která pohádková postava byla tak podlá a ukradla M. mobilní telefon. Možná to byl jen spisovatel, který si uvědomil, že mobilní telefony do pohádek nepatří…
    A jak to vůbec začalo?! To se sešel Honza (nikoliv hloupý, ale Džanek), Mara L. a Mara (já). Marové ovšem nebyli bratři, jelikož Džanek byl Markův bratranec (nikoliv můj), tudíž nemohlo dojít mezi Markem a ostatními k žádnému příbuzenskému svazku, ale nepleťte se bratry a bratrance, neboť všichni byli (a snad i jsou) velkými kamarády, leda by byli povoleny homosexuální sňatky.
    Ti tři vydali se do světa. Svět se jmenoval Brno a byl tuze krásný, ale mnohé "krásy" raději ukrýval. Ti tři toužili poznati život a tak poznávali… Došli naši tři hrdinové do království Drakkar, kde měl vousatý král mnoho poddaných. Poddaní však byli zlou kletbou nuceni živořit o kofole. Nikdo neví kdy a kým byla ta zlá kletba seslána na starobylý národ matonkářů. Král uvítal tři příchozí s velkou radostí, neb konečně tu byl někdo kdo si dovolil píti pivo a kouřit kouzelnou vodní dýmku. Džanek a Marové seděli a zjišťovali, že život je nádherný, že má chmelovou příchuť mísící se s jahodo-vinným tabákem. V klidu naslouchali jak jim život šeptá nádherné melodie, převážně rockové a metallové s návdavky hip-hopu, který byl dán zakletým matonkářským plebsem.
    Často se nestává, ale zato jistě se stává nečasto, že se do světa vydávají i princezny… Tak se setkaly dvě nádherné princezny Jana a Verunka s našimi hrdiny. Začali také prozkoumávat svět...
    V té době se však v království usídlil hodný drak Pavel, který neplival oheň a síru, nýbrž dým a přátelství. Princové a princezny se z Pavlovi společnosti tuze zěšili, ale když tu najednou zjevily se krásné a zlé čarodějnice, které však lišáckým způsobem omámily pětici dobrodruhů. Za cenu šesti tequill zaklely dobrodruhy matonkářskou kletbou. Kouzelná dýmka jim však zůstala a Mara pil tequillu skrz Markův pupek, slané ucho a kyselá ústa. Pavel, Džanek, Marové a dvě princezny zjišťovali, že dým kouzelné dýmky, lze předávat z úst do úst a také že je sbližuje s okolo se potulujícími rytíři. I přes staré číšnické zakletí se jim žilo hezky.
    Vše plynulo klidně, až s pohádkovou nonšalancí. Avšak jen do doby, kdy přišel hodný kouzelný dědeček a se slovy: "Héj, kamarááádi, te fajn lídi," Markův mobil ukradl. A tak všichni zjistili, že v životě nemůžete věřit, ani kouzelným snědým dědečkům s nevinným přízvukem na každé nesmyslně prodlužované samohlásce, kterou ihned v další větě zkrátili, tak že nebyla slyšet. Samohlásková kouzla jsou zlá, daleko zlejší než čáry sympatických číšnic… Poučení dobrodruhové se pomalu začali vydávat zpátky do svých království. Nejpozději se vydali Marové s princeznou Verunkou a drakem Pavlem. Z čehož se nakonec vyklubala velice zvláštní cesta, při které byli Marové a Pavel doprovázeni Romanem Tyčkou a Smíchem… a pokud neumřeli, tak mají takovýhle kecy do dnes:
    P:"Lepší jednoduchá holka, než dlouhoprstej kořeň."

    M.L."Budu muset vzít Džankovi mobil."
    P"Lepší žádnej, než nějakej."

    M"Objímání je suprová věc"
    P a M.L."JJoo, oobbjjíímmáánníí jjeebbáájjeeččnnýý!"

    P:"Vy mi to hoši nebudete věřit, ale jásem šel tady po tomhle chodníku! Fakt, bez kecu, sem tady šel!!!"




  • Koncert v Holubicích (28/29.2.2004)

    Tak sem se konečně odvážil dobelhat až k počítači (29.2.2004 13:57), abych sepsal zážitky ze včerejšího/dnešního koncertu v Holubicích. Ale všechno pěkně po pořádku…
    Je 18:30 28.2.2004, na hlavním nádraží máme sraz až v 19:15, takže se vydávám po Masaryčce do Drakkaru. Dávám si jedno a koukám na vystavované stříbrné náušnice, náramky a jiné pírsingové doplňky. Natěšený na dnešní večer dorážím na nádraží, kde už "všichni" čekají: Bořek (Martin), Jiřík (Bangladéš), Michal a Vlasta (Vlastimil, Vlastislav…). Bavíme se koukáním na smažky, které se chystají na Káju Koxe, ale očividně tam bude frčet i něco jiného než koks. Potom, co jsem na informacích zjistil, který vlak vůbec jede do Holubic, se vydáváme na třetí nástupiště, kde se ještě, po zkušenostech z minulé jízdy do Holubic (kdy jsme nastoupili do špatného vlaku), ujišťuji který je to vlak. Z okýnka nám mává (a houká) potulný vagabund známý z writerského videa. Máváme a houkáme taky…
    Průvodčí je očividně taky dobře naladěná, jen nevím jestli alkoholem, nebo něčím silnějším. Konečně vlak zastavuje, otevírám dveře a skáču dolů; do hluboké sráze do polí. Celé naše osazenstvo vystupuje a já se pomalu vydávám k silnici kterou už začínám poznávat. V tom někdo křičí: "Tady není zastávka, vystoupili jsme blbě, ten vlak jen stojí na červenou!!!" Opět nastoupíme do vlaku, který zastavuje o půl kilometru dále. Vydáváme se směrem k místu, kde jsme předtím vystoupili a nakonec konečně dorážíme na koncertní místo. Kolem hospody je moc aut, ale hudba se ještě žádná neozývá. Vstupný stovka je docela pálka, ale koneckonců jsme to čekali. Sedáme kolem kulečníkového stolu, hned vedle sedí Pazdík, Valdi a neznámý boreček. Dáváme škopka a ujišťujeme se že dneska pod 8 piv nejdeme. Lid kolem nás je očividně původu rockerského. Divím se předešlým obavám, že se budou "krýglama rozbíjet huby!" Všichni sou v pohodě, ale také očekávají, že by měl koncert už začít. Problém je možná vtom, že Vlasta a obvzláště Michal se svým diskofilním oblečením trochu liší, z čehož je chytá paranoia z rozbité držky. Ale zdejší motorkářské gangy jsou dost tolerantní. Bořek má zase paranoiu z policie (Maminky) a taky mu začíná být špatně (z kuřete na kari?).
    Na pódium konečně doráží první skupina: Nikdy Dost. Všechno utichá. A BUMMM!!! Obrovskou sílou několika set decibelů do nás uhodí těžký death metal. K jedné řvoucí kytaře se přidává druhá a basák je snad ještě hlasitější. A zpěvák…bere mikrofon a začne vší silou nelidsky řvát. Řve, kytary nehrají snad nic jiného než tvrdá kila a bubeník řeže vší silou. Takovej "tvrdej" metal neposlouchám, ale tohle se mi strašně líbí. Taková hudba se nedá poslouchat doma na sebelepší repro soustavě, nikdy by to nemohlo mít takový účinek jako živá hra. Všichni jsou tou sílou přiraženi do židlí, ale pár vlasáčů se sune pod pódium, kde roztáčí vlasy kolem svých hlav. Vydáváme se pro další škopky. Jsme šťastní, něco takového jsme prostě nečekali. Doráží i holky: Verča, Jana, Martina, Míra. S Vlastou se zvedáme a jdeme pařit pod pódium. Úžasný, všechno je strašně v pohodě, ale taky je všechno divoký a nádherný.
    Nikdy Dost hráli ale poněkud krátce a na pódium nastupují Dolores Clan. Kupujeme si CD * a na vízvu zpěváka deme pařit. Nejsou o nic méně hlasití, ale hrají numetal. Ale nikdo proti rapujícímu do půli těla nahému zpěvákovi nic nemá a kolem pódia je už znatelně víc lidí. Jsme šťastní a překvapení, protože jsme čekali, že se zde bude hrát "tichý" bigbeat jako hraje Magma, která nastoupila po Dolores a zahájila svou "show" prasklouc strunou. Ale Magma v malé přestávce nezaléhá a basák s bubeníkem vyplňují přestávku nádherným setem.V Magmě hrahe spolužák Dejvo a sluší se říct, že z kytaristů toho večera se předvedl jako nejlepší. Nyní je pod pódiem asi nejvíc lidí za celý večer. Díky za Zahradní slavnost od Citrónů. Málem jsem se pochcal blahem.
    Changuju emajly s jedním fotografem a divím se, že ještě můžu psát. Proto si raději dávám další pivo. Nevím kdy, asi někdy kolem 2 hodiny ranní, sedáme do auta s Magmou a jedeme do Blažovic, kde spokojeně s Bořkem usínáme v Dejvově obýváku. S Bořou vstáváme o půl osmé a vydáváme se na autobus. Na ruce mám zapsán včerejší "výkon" - 8 piv, vodka a 2 aviváže.(Později sem se dozvěděl, že toho bylo daleko víc). Zbytkový alkohol začíná působit. Na cestu si kupujeme 3 rohlíky 2 ledňáky a dětský šampus. V Brně si dáme ještě "snídani" v pizzerii. Nemám na autobus, takže mi Bořek půjčuje a ukončí veškerou nádheru tím, že řekne "Za čtyři minuty ti jede autobus." Bohužel nekecá a já se rozebíhám na Zvonařku, kde naštěstí stíhám autobus. Veškeré mé finance se zkomprimovali na 50 haléřů, zjišťuju, že množství peníze je nepřímo úměrné se štěstím…
    MARA:"Přijede dneska Pekáč?"
    Michal"Nevím, Vlasto přijede dneska Pekáč?"
    Bořek"Kde je tady Mekáč?"

    MARA:"Milionář od Nohavici je dost dobrej."
    Vlasta"Jo já mám taky to cédo s Milionářem..."
    Bořek"To je jako písnička, kterou hrajou v tom pořadu?"



  • Neočekávaná Akce(3/4.4.2004)

    Tak sem se rozhod že bych mohl sepsat, co se stalo o tomto víkendu (3/4.4.2004). Bylo 19:00 a já přehazoval své kolo na hřiště kde už Milan, Adam a Roman hráli "beky"(taková fotbalová hra pro 4 osoby) o kofolu (vážně o kofolu ). Milan už prohrával kofoly 4 a když už prohrál pátou, tak jsme to sbalili. Dohodli jsme se že si půjdeme sednout na "Bališ" "na jedno na dvě" a že aspoň pokecáme. Píšu ale vábila spíš "láska", než přátelství (ani se mu nedivím), takže na Bališ jsme došli akorát já (MARA), Milan (Ice) a Ada (A.D.A.). Vzali jsme s sebou samozřejmě naši nejoblíbenější hračku…karty. Začali jsme pockerem, kde ale korunové výhry nikoho neuchvátili, takže jsme přesedlali na prší, kde jsem po pěti minutách prohrával skoro 20-ku. Za chvíli zvoní Adovi mobil: "No?! CO chceš? Tak přiď! Slyšíš? Haló? Haló..?…Posraná baterka." "Kdo to byl?" "Píša." "A dojde?" Nevím. Neví a vlastně nic nestačil říct." Celá situace se opakovala ještě minimálně 1-nou. Když už jsem chtěl navrhnout že už asi pudem (to jedno a dvě už jsme měli v sobě) vešel Píša. No, nebudu to prodlužovat, zkrátka jsme si dali každý něco kolem 7-mi když už jsme se rozhodli zaplatit. Hlavním sponzorem večera jsem byl já (asi 480 Kč +/- to co měli ostatní). Dojdu k baru, lišácky mrknu na servírku "Platím." "Pět set třicet," v duchu mi bliklo číslo "530" a slova "To je blbost", mrknu na cech, kde vidím, že to bude asi pravda a povídám servírce: "Moment." Otáčím se a zády k servírce, očima k trojci berušek: "Ty pííííčo!!!" "Co je?" "Nemáme na zaplacení..." Hodil sem na servírku ještě jeden lišácký pohled: "Jste si jistá s tou cenou?" "Ano, pivo je za dvacet a vy ste jich měli..bla…bla…a ty brambůrky…bla…" "Jasně chápu, ještě moment prosím." (Další lišácký pohled s marným pokusem o úsměv. Úsměv byl marný, protože sem vybuchl smíchy: "Já se poseru!" Ada mezitím půjčil nedoplatek od známého, který seděl opodál a všichni jsme vypadli za obrovského šoku, který jsme léčili nepřetržitým řehotem. Cesta zpátky byla rovněž úžasná. Spíš to byli záblesky, kde se držíme v kroužku za ramena a křičíme jeden na druhýho, nebo Píša válící se v poli, Adovo "Serrrte na to, kurrrva." A pak záblesk kdy mi někdo oznamuje, že je 1 hodina a 15 minut a já měl být už dávno doma. Sedám na kolo (to už mě někdo stačil polít pivem) a frčím domů, kde má poslední slova před usnutím byla: "Já se poseru." No trochu sprostý, ale poučný…;-)


  • Barbecue

    Tak 15.5.2004 se nám podařila menší akce, která opět stojí za zapamatování. K Džankovis jsem se dostavil jako první, abych mu pomohl nachystat dřevo do krbu, skleničky atp. Už při mém příchodu na mě vlítl "lehce" naddržený Matěj (pubertální pes), ale nějak sčm to s ním zvládl. Nakonec nás bylo 15:Džanek, Já, Marek L., Bára, Pavel, Kristýna, Petr, Ada, Milan, Píša, Tomáš s krásnou neznámou, Iva, Melich a Petra. Pila se hlavně aviváž, ale jinak také víno, pivo, vodka a různé pálenky. Největší show bylo Pavlovo zpěvácko-taneční vystoupení s imaginárním mikrofonem...přště to chce kameru :-/. A pak také módní přehlídka zakončená návštěvou naší (Sokolnické) hospody; u Džanka se naščlo ve starožitných skříních množství obleků, jenž v kapsách skrývaly nejen naftalenové kuličky, ale i jízdenky z roku 1961. Kalhoty měly i kšandy a k sakům byly i vesty a klobouky. Prostě výlet v čase. Závěr byl velkolepý a to tak že se nám Píša ožral, tak že nemoh chodit. Takže se Milan rozhodl ho odnést domů se slovy: "Ještě slivovičku na cestu a dem." Píšu jsme doprovodili ve složení: Já, Džanek, Milan, Bára a Pavel. Druhý den bylo Píšovi a ž do večera špatně a navíc si nic nepamatoval - ani svůj pád na schodech, kde sejmukl zeď tak, že obdržel krásnou krvavou bouli na pravým okem a odřená ramena, ruce kolena... ale většinu z toho si udělal už cestou domů %-).


  • Jetrho Tull 20.5.2004 Hala Vodova (Brno)

    Lístek na Jethro mě stál 599 kč, což mě trochu mrzelo, protože zas tak vášnivý posluchač Jethra nejsem a peněz nemám na zbyt. Útěchou mi ale bylo, že přece jenom kvalitní hudba je k nezaplacení a Jethro je jednou mých kořenových skupin. S Dejvem jsem měl sraz na prvním schodu vstupu do haly. Zatím co jsem seděl, proudily do haly davy lidí, ve kterých jsem bloudil očima, ale Dejvo nikde, tak aspoň těch pár pěkných dívčin stálo za shlédnutí. Asi 19:20 se objevil Dejvo a tak jsme se vecpali do kotle asi 3 m od pódia. Docela mě překvapilo, kolik na Jethro přišlo lidí, za chvíli byla hala naprosto plná. Na úvod byli požádáni diváci, aby v hale nekouřili, jelikož jeden ze členů kapely má zdravotní problémy. Ozval se potlesk, protože bylo nad slunce jasné, že ten člen je Ian Anderson, což bylo poznat hned na začátku, protože jeho zpěv nebyl vůbec dobrý. Ale to se nemůže vytýkat někomu, komu je přes padesát a kdo zpívá a hraje na flétnu, což jsou dvě protichůdné věci (co se týče hlasivek). Ale po pár písničkách už byl zpěv relativně kvalitní a konečně bylo poznat, že zpívá opravdu Ian Andreson. Hned ze začátku bylo jasné že se budou střídat staré věci s novými a tak kromě zkamenělin typu "Nothing Is Easy" zazněly i písně z vánočního alba. Co se týče instrumentální hry, tak se nedá vytknou naprosto nic. Co také chcete od takových muzikantů? Naprosto bezchybná hra, skvělá spolupráce i během improvizací a dodnes nechápu jak se mohli do sebe trefit - do tak rozmanitých rytmů; prostě páni muzikanti. Obzvláště se mi líbil (po hudební stránce) Martin Barre. Ianova flétna má prostě něco do sebe. Krásné bylo, když během jednoho vokálu přiběhl zvukař a klávesákovi (Palmer) podal místo mikrofonu banán. A když kapela odešla z pódia začala celá hala řvát, což pro mne nebylo nic překpvapujícího, ale dost mě ohromilo, když se zamnou začalo dít něco, co jsem si mohl vysvětlit jen jako rychle se blížící hřmění, které třepalo celou halou, hřmění došlo nakonec až ke mně to mě polil mráz; celá hala dupala jako o život. Jethro se na pódiu objevili podruhé a klávesák spustil tak hluboký a hlasitý tón, že se se rcelá hala roztřepala, tak že málem spadla, resonovalo mi celé tělo (čekal sem že se mi změní srdeční rytmus), třáslo se i pódiové lešení, čehož se asi nakonec zalekl i Palmer a tak raději s tou rezonancí skočil a začal hrát. Nejnádhernější (imo) bylo Aqualung (to jsem musel vlézt Dejvovy na hlavu abych si to pořádně užil) a Locomotive Breath se svým nádherným klavírovým úvodem. Na závěr ještě Ian hodil do obecenstva dva obrovské nafukovací balóny se znakem pištce a pak se Jethro Tull za obrovského randálu rozloučili. Jethro Tull je prostě osobitá, bezchybná a nenapodobitelná muzika. Na ty dvě hodiny tam nikdy nezapomenu.


  • Cyklotrip 2004

    Rozhodně by bylo škoda se nezmínit o cyklistickém výletu, kteréhož se zúčastnili: Já, Džanek, Ondřej. H., Marek L., Píša, Milan, Iva, Bobinka a Dvořka. Obzvláště dívčí trojici gratuluji, že to došlapaly až do konce. Výjezd: Pondělí 2.8.2004, dosažený cíl: Český Krumlov, Návrat: Sobota 7.2.2004 po dvouhodinovém zpoždění vlaku. Do Krumlova jsme dorazili již ve čtvrtek, kde nás čekali: Melda, Verča, Katka, Kristýna. Za ty čtyři dny cesty jme stihli oslavit Bobinčiny 18-tiny a nafotit fotky, za které by se nemusel stydět ani Saudek . Čas strávený v Krumlově jsme strávili posloucháním Dalibora Jandy alias Milana, koupáním ve Vltavě, hraním CS, atd.. Abych nezapomněl Ondřej nás opustil ve čtvrtek ráno, naštěstí ne navždy. Najetých kilometrů od obligátní "kapličky" cca 250. all