Jaké to bylo bez boje.

Těžko můžu psát typický dřevárnický report, když jsem se nezúčastnil boje. Nicméně se pokusím vypsat své zážitky, postřehy a pocity, kvůli kterým vlastně na bitvy jezdím.
Z Brna jsme vyjížděli autem ve čtvrt na čtyři (24.9.2004) přičemž jsme jeli: Já, Zy (řidič), Ada, Hágen a Parchantě. Dorazili jsme kolem deváté večer, patřičně nabytí dobrým jídlem a dopravními zácpami, které jsme cestou sehnaly. Já osobně jsem se pustil do čilého gurmánství, jelikož jsem věděl, že bojovat nechci a tak si to alespoň vynahradím gastronomickými orgiemi.
Tímto se dostávám k důvodu svého nechutenství k boji. Vstahuje se jen k onomu ročníku BPA a to z těchto důvodů: Strany byly nahlášeny ohyzdně nevyrovnané nejenom počtem, ale i zkušeností hráčů, protože množství kvalitních skřetích hrdinů jela za "temné elfy", tj. za normální Bílou stranu (za elfy). Dále mě pak odradilo to, že nikdo s bližších přátel za skřety nejel (kdežto já nadšeně chtěl). Navíc mě tak trochu znechutila recese Buzze, Neználka a Pídi (nic proti recesi, bylo to geniální), jenž jeli za růžové elfy, čímž dávali najevo orientaci všech elfů (a pravičáci to nejsou). Možná se veškeré důvody malicherné, ale když se dá toliko malichernosti dohromady…není co řešit.
I tak jsem na bitvu ale jel, protože bitva není jenom boji, ale hlavně o lidech a ti byli skvělí. Většina bližších známých (hlavně Svině) sídlila pod kopcem, kdežto Já, Ada, Zy a Shackal jsme sídlili na kopci, kde také byla herní hospoda, která se nakonec stala mým pramenem kormy (pivo+medovina).
O večerech je zbytečné psát, zkrátka jsem si své gurmánské choutky rozšířil o pivo a hlavně kormu.
Ráno mi půjčila má bohyně Tytylka digitální foťák, čímž mi udělala neskutečnou radost. Na bitvě jsem se snažil fotit ne kvantitně, ale kvalitně. Nakonec z toho je asi sedmdesát fotek %-). Ze samostané bitvy jsem skoro nic nepochopil, ale byla určitě fajn. Vyhrála Bílá strana a to se Bagr ještě pokusil Černé pomoci tím, že stornoval dobytí dvou skřetích (možná i vrrčích???) věží. Já jinak sídlil u pavouků, kteří byli celou bitvu prostě geniální ("Paralýzáááá!"), toho kdo nekráčel po stezkách, prostě paralyzovali síti, nebo rovnou zabili. Taktéž jsem se nasmál divadlu, které dělali zlobři s obrovskými kyji, kterými se mlátili i navzájem a tak odhazovali i několik metrů. V boji to vypadalo taktéž skvěle, protože jen rána tímto kyjem o zem rozduněla půlku lesa (natož pak bojující řadu). Krom kyjů zvučelo v bitvách mnoho bubnů, rohů a trubek. Prostě bojová muzika jak má být. Krom obyčejných řadových útoků se docela rozmohlo obíhání řad (naše pafátkovská technika), což využívali asi hlavně vrrci (jak jsem si všim).
Závěrečnou bitvu jsem fotil z dvou fotoaparátů, což vypadalo dost zajímavě (a fotky taktéž zajímavé budou). A druhá noc, kdy se zpívalo u ohně byla…hmmm…různodruhá (co se týče alkoholu) a jinak bááááječná…stejně jako celé BPA!
Podstatnou část mého bavení se na BPAáčku čestně zabírá Shackalova společnost, kterémuž za to děkuji - Božátko jedno ploskaté. ;o)