Splácaný Report z PP 2003
z pohledu jednoho z Pafátek…

Příjezd většiny Sviní na Pána Prstenů byl jako vždy - přijeli jsme, postavili tábor a začali se seznamovat s okolím. Jedni z prvních kdo nás uvítali Byla Aniris a Pipi, u Špejcharu sme se potkali s Manvem (Láďou) a Melkorem (Andrem) a samozřejmě s milými skřety. Nevím jestli byli tak šťastní z nás, nebo z toho „odpoledního pivíčka“ v 30-kovým vedru…
Špejchar je pro neznalé „tvrz“ (vizáží spíše preromantický statek, nebo sýpka)na kopci, na kterém se tábořilo. V Špejcharu bylo ubytováno asi 50 lidí a hlavně v něm byl bar nejen se skřety a vodními dýmkami, ale taky nutno podotknouti, že zde byla jak elektřina, wc tak prodej nápojů a polívek. Z tohoto pohledu to Orgové zařídili perfektně, lepší „ubytování“ na dřevárně jsem ještě neviděl. Pro pitnou vodu, krom kupované u baru, se dalo jít do hospody jež byla hned pod kopcem.
První den proběhla jen registrace prvních Rohanů. Čtvrteční večer byl ve znamení zpěvu, praskajících kytarových strun a omamného skřetího bubnování. Prostě nádhera…
Páteční ráno se ohlásilo skrz Aragornovy dudy. Ne všichni byly nadšení (př. Foriss), ale ne všichni byli naštvaní (př. ostatní Svině)…
Poté se opět registrovali ti co přišli večer (glum, PJ, PJ´s bratr a spol.), schválila se většina zbraní a štítů. Natrénovali jsme opravdu kvalitní obranu věže,tento trénink ž se nám později velice vyplatil. Během dne probíhaly různé soutěže; šermířské souboje, souboje skupin, jichž se zúčastnila i pětičlenná skupinka Sviní. Ta pod zástavou nastoupila za hřmotu Aragornova dudání. A klání bez nejmenších problémů vyhrála. (Buzz, Foriss, Bianco, PJ a Píďa?)
Večer proběhl stejně jako večer předchozí, možná jen s větším množstvím alkoholu v krvy (nikoliv v mé)…
Sobotní ráno opět udeřilo hlučnou skotskou hudbou… pěkné dudy měly nejen některé skřetice, ale i Aragorn ;-)
Proběhlo poslední schvalovaní zbraní a registrování nových rohanských bojovníků (pokusím se je zde vypsat):
Svině: Foriss, PJ, Bianco, glum, MARA, Ada, Wan, Arin, Zy, Buzz Fuzz s Píďou, Calwen s bratrem, Desgenais s angmarskou kocovinou…
Pražské Svině: Aragorn, Kementári, Anniris, Pipi
Ostatní: JM s kamarádem, PJův bratr, Shackal
Cizí dřevárníci a ti co sem na ně zapomněl (těm a špatně zařazeným se omlouvám) Do naší rohanské věže jsme docválali (díky kokosovým skořápkám-koním a plechovým žabkám-poníkům) s dudami a hrdou sviňskou zástavou.
Boj byl skvělý, nejen díky množství lidí (580-asi největší česká dřevárna všech dob), ale díky dokonalým a pestrým pravidlům, které se podařilo povětšinou dodržovat. Nádherný byl Sauron (byl opravdu velký a vypadal velice mocně). Nádherný byl Arwen. (Arwen byla opravdu kus pěknýho chlapa) :-)
Já, glum, Arin, Ada a Entony jsme jako Pafátka vpadávali nepříteli do týlu což jsme si dost užívali, ačkoliv šlo o sebevražedné akce. Hned naše první střetnutí se skupinou 8-mi nepřátelských štítovníků bylo smrtelné...ale sakra zábavné, glum s Entonym a Adou se ihned vrhly mezi ně a začali je řezat ze všech stran, já se svou obouručkou jsem střihl obrat při čemž jsem jednoho sekl do stehna (z tohoto zásahu jsem měl neskutečnou radost), vzápětí jsem začal štítovníka obíhat ze zadu a dřív něž si jeho soused uvědomil co dělám, sek sem ho řízl do zad, při čemž jsem stále mezi nimikličkoval. Vzápětí jsem si všiml jak se nenápadná lučištince pokouší zamířit na některého z nás, ihned jsem se rozběh proti ní, zatím co ona vystřelila jeden šíp já jsem třikrát sekl…byla mrtvá a já jsem o zbylé dva životy přišel poté co jsem se otočil a poslední můj pohled padl na ony dva štítovíky; první ránu jsem vykryl, ale zbytek už ne…Naše mrtvoly si navzájem podaly ruce a šťastni jsme zamířili do rohanské věže…Reinkarnace byla celkem rychlá, a tak jsme se vydali na další sebevražednou akci, během ní jsme se nějak rozdělili a potom, co jsem vypomohl Gondořanům v řadovce, jsme se vydali s glumem obhlídnou okolí Mordoru. Táhnoucí černé vojsko si nás nevšimlo a tak jsme vnikli přímo do jejich řad, kde začal glum neskutečně řádit (Bože, já chci taky tesáky!!!), já si dal malý fight s Raiou, ale on je přecejenom výborný šermíř, takže jsem mu stačil vzít je jeden život z mnoha a pak pad s prořízlým stehnem na jehličí. Taková akce však mezi skřety zanechala mnoho hrůzy a obav:“Jak se tu vzali? Kolik jich je?“ Naši duchové opět zamířili na místo reinkarnace.
Stalo se že na nás chvíli po oživení zaútočilo skřetí plémě a tak začalo slavné (pro skřety neslavné a trapné) obléhání Rohanu. Natrénovaná akce se štíty ve předu, krytými obouručkami a luky z druhé řady, byla opravdu kvalitní. Bianco s lukem kouzlil a zatímco jsme už odolávali nejméně 10 minut zemřeli jen dva štítovníci, jež jeden byl ihned nahrazen glumem a druhý Zym…obrana vesele pokračovala, já dostal jen dva zásahy lukem, ale do krku, za což sem sice onomu střelci nadával, ale vím, že jinam mě trefit nemohl. Skřetů bylo příliš, časem nás museli dobýt, už jsme pomalu ztráceli naději…“Gondóór!!!!“, ozvalo se kdesi za skřety…A tak se stalo že orkové byli rozdrcení mezi godorskými a naší bráněnou bránou…jako kladivo na kovadlinu k nám dorazili Gondořané…
Bitva do cca 15:00 probíhala stále stejně, až když se naši duchové vrátili z bitvy do obsazené věže…Rohanská věž padla, stejně jako Gondor. Všechny národy se nakonec sešli při léčení a reinkarnaci v Lorienu, kde jsem se seznámil se zbytkovým zlem v elfech:“Jé, hele, koňomrdi!“ (a to jsme je pak bránili!). Odtud všichni táhli přes Morii a Mordor zpět do Rohanu…cestou byl zničen prsten a nakonec se k bílé straně přidal i Umbar.Takže potom co jsme dorazili do naší znovu nabyté věže bylo jasné, že Bílá strana zvítězila, ale to nikoho nezajímalo, důležité bylo, že jsme se všichni dobře bavili. Údajná závěrečná řadovka neproběhla, ale přesto se pár rohanských střetlo v „přáteláku“ s několika dobrými šermíři… Do Špejcharu jsme dorazili všichni dost znavení, dokonce i Foriss, který při svém opravdu dobrém velení ukázal že i Théodén umí křičet…Ale stejně jsem byl rád, že jsme pak od něj mohli slyšet jen:“Chhhhh!“, nebo“Nchemusu mluvitch.“ A někdy i „…?!“(tzn. „nic“)…:-D
Večer po bitvě byl divoký a dosti uřvaný (a samozřejmě deštivý), takže se ozvalo i několik nových slok k písním“Město jí“, „Kolo, rovno, h**no“, ale i úplně nové písně jako “Já viděl rohanské koně…“ a „Teplý elf pod bičem poloorka žil.“… Zajímavé byly i „Zážitky z války“ a všichni se kochaly svými modřinami, - dle mého názoru vyhrál trpaslík Celebrin se svým pokřiveným nosem.
Cesta zpátky skrz hlad a špínu byla „v pohodě“, pobavili jsme se ještě čtením Honzových dotazů v Bravíčku.
Co závěrem říct?

Snad jen „Heil Theodén king!“

PS: Gratuluji organizátorům ke skvělé bitvě!