Report z českého Pána Prstenů 2004 od rohanské Svině (Pafátka)

Čtvrteční sviňský trénink všechny nabudil, neboť se trénovalo v dešti a to hlavně krokování a nahánění nepřítele a věřte, že bláto opravdu klouže…
Páteční ráno opravdu nedávalo moc šancí hezkému počasí a tak už od půl desáté stála půlka brněnských Sviní v hale hl. nádraží. Jak už je mým zvykem vyjmenuji: Mara (já), Digdag (Bořek), Teddy, PJ, DJ. Alpa, Calwen s oběma bratry, Špagetka, Defbeat s kamarádem (jméno si nevzpomínám), Mithrandir (jenž ale jel za Elfy), Standa, Štěpán, Píďa, Arin a to snad vše. Cesta ušla, hlavně díky Bangu a překvapivě fungující návaznosti vlaků. Cena cesty pro 15 členů byla zajímavých 1938 Kč…
Pochod z Olbramovic na místo bitvy byl přerušen jen jedním výškovým táborem, kde jsme se potkali i s Didi a Desgenaisem, kteří nás zavedli k tábořišti Rohanů a ihned začali registrovat. Taky sem se v té chvíli potkal s Anniris, která mě po té době co jsme se neviděli málem nepoznala. Což si zasloužilo řádné přijetí plné křiku. ;-)
Za chvíli dorazili i další Svině a známí př. Ada, Tytylka, Buzz, Wan s Namárií a Čenisem, Garret, Glum atd. Později dorazli i Foriss s Biancem. Postavili jsme ohniště stylem: já s Píďou pro kameny a zbytku se nechce pro dřevo dokud nejdu s nimi. A když už začal Théoden (Hágen) organizovat posouvání klád na posezení, tak jsem se raději spolu s Wan, Nam, Čenisem, Garretem (a Adou?) vydal na prohlídku herní hospody "Umbarská perla", kde mi už však trošku selhává paměť na lidi, neboť jsme se královsky bavili a na pečlivé vnímání, či vrývání si do paměti nebyl čas, muselo se prostě žít a bavit se jak jen to šlo. Šlo to rychle a lehce. Za chvíli jsem se pokoušel u ohniště hrát s Glumem Anděla (tu Krylovu písničku), po třetím nezdařeném pokusu nepokazit akord, či rytmus jsem to vzdal a nabídl kytaru někomu kdo je schopen hrát, hudební akce stejně za krátko zmizely. Ráno před bitvou se udělalo oficiální jmenování Sviní a i já jsem obdržel zeleno modrý kostým s vlisovanou červeno bílou, pruhovanou sviní. Na svolaném organizačním sněmu jsem nebyl, ale prý nebylo o co stát, takže bylo dobře že jsem se raději pořádně najedl. Někdy kolem desáté a po rozdělení do éoredů jsem chňapnul zástavu brněnských Sviní a vydal se do lesů…
A nyní už k samotné bitvě: Ihned mě zaujalo nádherné prostředí, které skýtalo možnost jak pro boj v lese, tak pro obrovské řeže na otevřené pláni. Jediné co mě trošku mrzelo bylo, že černá strana byla nahuštěná prakticky na jednom místě, kdežto bílá byla na své straně rozplizlá až na konec světa. Ale herní mapa byla aspoň přehledná, což však nemění mé rozhořčení nad tím, že organizátoři změnili pravidla prakticky den před bitvou a to ještě tak, že bílá strana musel apelovat na některé nesmyslné výhody temné: př. jakýkoliv zásah balistou (i do štítu, či zbraně) zabíjí apod.(reálné ve skutečnosti, herně nesmyslné) Ale jinak byla pravidla dost jasná, rychle a snadno pochopitelná, stejně jako questy.
I přesto, že měl Rohan v Edorasu poplašný zvon (ocelová roura zavěšená na stromě), nikdo při dobývání Rohanu na pomoc nepřišel a tak se Rohan usídlil kdesi daleko, kde o nás docela dlouho nevěděli ani bílí. Předtím mělo za sebou naše pafátkovské komando pár nádherných smrtí, kdy jsme se potloukali kolem Odulina doupěte (Odula vypadala fakt nebezpečně) a přitom narazili do zad nepřítele, kterého jsme ihned začali značkovat svými zbraněmi. Má jednoručka s dýkou v té chvíli zabila tři střety jednoho zranila tak, že jsem raději dřív umřel já… Pěkný byl tak náš nájezd mezi skřetí lučištníky/nice. Hned obě první akce dokázali temné řady dost rozvrátit a zpanikařit.
Questy byly jasné a smysluplné, takže nikdo si nemohl stěžovat že není co dělat. Neustále se bojovalo o zástavy a neustále se bránily a zase dobývali věže ať už cizí, či naše. Při dobývání/bránění věží si Pafátka také užila své, když přivolávala eflí pomoc, která však ani za deset minut dobývání Edorasu nepřišla a Pafátka se musela dát do boje sama. Asi zato může přílišná elfí demokracie, že z Lórienu vzdáleného 100 metrů nedošel ani jeden elfík. Po zničení Edorasu nazguly byl ještě Rohanský národ zrazen Grímou (Buzz Fuzz), jenž byl tak obraný politik, že se Rohan stal kolonií šedé strany čaroděje Sarumana. Ale ani za bílou ruku se nebojovalo špatně. Závěrečná bitva byl tak zmatená, že jsem víc než zbraní nepřítele umíral smíchy. A když už se lítý boj rozjel tak opět nějaký schopný organizátor začal hlásat do megafonu cosi o odpadcích. Docela ironie, že předtím někdo hrál na trumpetu melodii z Pána Prstenů (toho někoho tímto moc chválím).
V závěrečné bitvě Svině poprvé a naposled použili jinou formaci než řadu a to kruh/čtverec, jenž odolával náporu ze všech stran opravdu nečekaně dlouho.
Nejhezčí pafátkovské diverzantské přepady jsem zažil s Adou. Např. když jsme zjistili že v řadové bitvě u brány do věže nemáme co dělat, vydali jsme se směrem k Umbaru, kde na nás však čekali nepřátelská záda. Na povel jsme se s Adou rozeběhli na jednu lučištnici, která sice utekla ale štítař a obouručák jenž ji bránili padli. Obouručák jsem vyzval na férovku, ale nevzal mi ani život a s úsměvem mi jeho mrtvola podávalo ruku s oboustranným "díky". Po velice rychlém rozsekání štítaře jsem měl volnou louku na níž se usmívala záda umbraských a haradských řad. Nemoh´ sem je nechat jen tak a za Adova (mrtvolného) smíchu a křiku:"Jóóó Maróóó dávéj!!!" sem běžel podél řady s kadencí "zásah- zásah-zásah" a obrovským křikem haradských "Pote všichni sem!!!" začala opravdová hysterie, kterou však ukončila past ze tří štítů a tří pro mne smrtelných zásahů. Stejná akce se povedla i Adovi, jenž na závěrečné bitvě pod bílou rukou zmasakroval nehorázné množství elfích řadových bojovníků.
Po bitvě jsem se s Wan, Nam, Čendou, Digdagem a Garretem usadil v olbramovické hospodě, kde jsme při několika hrách Bangu i povečeřeli a rozloučili se s Belcarnenem a Ruby. Z Olbramovic zpátky do tábořiště se šlo však hůře a tak jsme si cestu urychlili slivovicí a hlavně tím, že Namarie stopla Avii, na kterou se naskládalo ještě dalších pět dřevárníků. A protože nás řidič se spolujezdcem zavezli i mimo svou původní cestu rozloučili jsme se s nimi s nostalgicky-sarkastickým pokřikem "Hoši děkujem!" (pořád lepší jak si objednávat "americké" brambory)* Tentokrát se mi podařilo zahrát a zazpívat jednu/dvě písničky i za pochodu i když z celého zpěvu vždycky vyniklo jen Namáriino procítěné: "Kriminalita, kriminalita, kriminalita mlá-de-že!!!" Navštívili jsme opět Umbarskou perlu, kde jsme ještě něco zazpívali a pokusili se hrát nějakou hru na způsob "sádrové ksichty" :-D. Wan ale podváděla, tak jsme šli k ohni, kde jsme ještě odrbali jeden, dva songy a pak jen kecali nebo spali (že Namarie ;-)?)…a taky pili. Pil i Láďa, který zde sice byl bez Andreho, ale Andreho dovezl Čenda. Andre mi chutnal, ale Namarii tak uspal, že jsem ji namaloval knírka (tisíckrát promiň, ale co bychom dělali bez humoru a kanadských žertíků?).
Odjezd stál zato. Oraganizaci koupení hromadné jízdenky jsem se nakonec ujal výjimečně poprvé já (a asi naposled). Do vlaku sem nastupoval s pokřikem: "Všichni pojďte zatím kdo ztratí jízdenku." Což se mi při druhé kontrole opravdu povedlo. Zavládlo zděšení a poučování od průvodčího. Hledal jsem všude a už sem se jen chystal jak mě všichni vyhodí za jízdy z okna a modlil se aby mi předtím neudělali nic horšího. Vzápětí jsem ale otevřel odpadkový koš kde se jakoby kouzlem objevila naše hromadná jízdenka. Všechny jsem potěšil: "Jako vtip dobrý, ne?" Průvodčí ještě poznamenal něco o revizorovi, ale to už mi jízdenku vzal Garret s tím, že jí raději schová do krabice od Bangu. Ta mu, ale v jedné chvíli spadla na hlavu a rozsypala svůj obsah po kupé. Po sesbírání všeho Garret zbledl: "Tohle už není sranda, ta jízdenka je v pr*eli". Já si ale oproti ostatním (pomalu zesinávajícím hrůzou) všimnul, že Garret ji drží nad hlavou v ruce, která asi nebyla jeho, protože on sám o ní nevěděl.
Závěrem snad jen, že za celou dobu se nám dařilo vyhýbat dešti, bylo slunečno, maximálně trochu zataženo, ale mě a Adovi se podařilo dvě stě metrů od domova zmoknout…;-)
Celkově byl Pán prstenů 2004 asi zatím největší dřevárnou. Sešlo se zde údajně 790 lidí + CP, orgové apod. Kostýmová příprava hráčů byla oproti předešlým bitvám nadstandartní, potkal sem snad jen jednoho maníka v kšiltovce. Organizačně byl PP zařízen výtečně (gratuluju) a myslím, že nebyl žádný problém ať už s odpadky (;o)), nebo s problémovými hráči. Jestli bude stoupat kvalita velkých dřeváren nadále tak, jak je to vidět na českých Pánech Prstenů, tak bude za chvíli fantasie dokonale zapadat do nechutné reálnosti naší společnosti - aspoň na těch pár dnů v roce.

A ještě aby se nezapomnělo:
ROHAN PIČO!!
ROHAN PIČO!!
E-DO-RAS!!!

*Vzpomínka na české hokejové mistrovství světa z kterého náš tým vyřadili právě Američané.